Jana Želibská (*1941) je slovenská malířka, sochařka, pedagožka, performerka a video umělkyně. V letech 1959 až 1966 studovala na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění a v roce 1968 podnikla studijní cestu do Paříže. Ve své tvorbě se zabývá hned několika způsoby uměleckého vyjádření. Podílela se na začátcích environmentu a objektu v šedesátých letech, akce a konceptu v letech sedmdesátých, postmoderního objektu a instalace na konci osmdesátých let a videoartu v letech devadesátých. Je jedinou členkou své generace, která otevřeně rozebírala intimní vztahy mezi muži a ženami a oslavovala ženské tělo z (proto)feministické perspektivy. Od počátku se vyjadřovala k problematice sensuality, sexuality a erotismu. Na Pařížské bienále mladých umělců vystavovala svou instalaci „Chuť ráje“ (1973). V rámci ní zavěsila vysoko na strom zlaté jablko tak, aby na něj nikdo nemohl dosáhnout, čímž chtěla zachytit zakázané poznání.