AI: All Idiots
Jazyk algoritmů strojového učení je nekompromisní a sprostý. Je to jazyk bezskrupulózní statistiky s cynickým záměrem extrahovat hodnotu (informaci) všude tam, kde je to možné. Koncepce AI: All Idiots apropriuje tento vulgární jazyk a obnažuje degradaci živých bytostí na statisticky více a méně významné objekty, na spektakulární zdroje dat. Na referenty stereotypů, které mají být statisticky utvrzeny a neustále opakovány. Výstavní projekt AI: All Idiots představuje šikmý řez mezi „umělou” a „uměleckou” inteligencí na vzorku zástupců české umělecké scény. Přesouvá tak pozornost od jednotlivých uměleckých výstupů ke skutečnosti, že se umění vyskytuje také v kontextu digitálních technologií, ve kterém se s nimi umělá inteligence setkává.
Aimee Zia Hasan (*2002) je malířka a umělkyně původem z Anglie, žijící ve Zlíně. Studuje v posledním ročníku malby na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Pracuje převážně v technice olejomalby, ale ráda experimentuje s kombinovanou technikou, grafikou a multimediální tvorbou. Kromě malířství se zabývá hudební činnosti, podílí se jako herečka na multimediálních uměleckých projektech a hlasovém herectví v audiovizuálním umění. Je aktivní členkou mladé mezinárodní umělecké komunity Cane-yo a byla prezentována v art-časopise Artit vydávaném v Londýně.
Andreas Gajdošík (*1992) je výtvarník a kodér. Zaměřuje se na užitečné umění, společensky angažované projekty a artivismus, který často zahrnuje programování, nové technologie a intervenční provokativní postoje. Zajímá se o etický zdrojový software, sdílení, DIY kulturu a experimentální formy. Byl členem rozpuštěného kolektivu Pavla Ondračky. Je držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2019.
Barbora Trnková (*1984) je umělkyní, fotografkou a kurátorkou. Ve své umělecké a kurátorské práci se zaměřuje na formulování posunu ve vnímání fotografie od focení fotoaparátem směrem k tvorbě fotoaparátů například v podobě počítačových programů. Dokončuje disertační práci na Fakultě výtvarných umění při VUT v Brně, která zkoumá aspekty lidské-nelidské komunikace v kontextu umění nových médií a v souvislosti s myšlenkami kyberfeministismu. Ve dvojici s Tomášem Javůrkem vytvářejí od roku 2010 net art, wifi instalace, aplikace s uměleckým obsahem pod společným pseudonymem & na doméně metazoa.org.
Jana Bernartová (*1983) je absolventka Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde v letech 2003–2007 studovala v Ateliéru vizuální komunikace – digitální média Stanislava Zippeho. V průběhu studia prošla rovněž Ateliérem fotografie a intermediálních přesahů Ľuba Stacha na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislave (2006–2007) a Ateliérem intermédií Václava Stratila na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (2007–2009). Doktorský studijní program úspěšně ukončila v Ateliéru supermédií Federica Díaze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2010–2013). Žije a pracuje v Praze a v Liberci. Ve své tvorbě prověřuje vztahy mezi virtualitou digitálního prostoru a jejími materiálními prostupy do předmětného světa. Sleduje při tom principy a možnosti přednastavení a standardizace a jejich možná selhání. Prostřednictvím svých vizuálně uměřených intermediálních prací komentuje stav současného světa (umění).
Marie Meixnerová (*1986) je kritičkou, teoretičkou a kurátorkou, zabývající se především internetovým uměním. Je spolukurátorkou ScreenSaverGallery a redaktorkou sekce Experimentální kino v magazínu o filmu a nových médiích 25fps a kurátorkou na PAF – Festivalu filmové animace a současného umění v Olomouci. Vyučuje kurátorství internetového umění v rámci Teorie interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně. Je také umělkyní působící pod přezdívkou (c) merry. http://crazymerry.tumblr.com/
Matěj Smetana (*1980) je vizuální umělec a pedagog. Absolvent Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a Akademie výtvarných umění v Praze. Zabývá se instalací, objektem a pohyblivým obrazem. Působí jako VŠ pedagog a jako lektor v oblasti umění.
Michal Škapa / Tron (*1978) patří k silné generaci writerů 90. let a je jedním z nejvýznamnějších autorů spjatých s českou graffiti scénou. Škapa je jedním z autorů spjatých s legendární Trafo Gallery v Praze a spolupracuje s MeetFactory, kde má již jedenáct let vlastní ateliér. Jako umělec pracuje s různými médii a formáty, od nástěnných maleb, akrylové abstrakce rukopisů a airbrush figurativních kompozic až po site-specific instalace a prostorové objekty. Působí také jako grafický designér. Škapa založil serigrafickou dílnu Analog! Bros a úzce spolupracuje s labelem BiggBoss.
ScreenSaverGallery je skupina, kterou tvoří umělci, kurátoři a akademici Barbora Trnková, Tomáš Javůrek, Marie Meixnerová. Jejich praxe spočívá ve vyhledávání experimentálních přístupů k práci s nejsoučasnějšími technologiemi a jejich prezentace odbornému i laickému publiku.
Tomáš Javůrek (*1983) je absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a v současné době dokončuje svá doktorská studia v Kabinetu audiovizuálních technologií u doc. Filipa Cenka tamtéž. Absolvoval rovněž pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Ve své umělecké praxi se věnuje převážně kritickému zkoumání digitálních médií a vztahu člověk-stroj. Svá díla a projekty, na kterých převážně spolupracoval s Barborou Trnkovou pod pseudonymem & a pod hlavičkou serveru metazoa.org, vystavoval v mnoha českých i zahraničních galeriích nebo uměleckých institucích, avšak doménou realizací uměleckých výstupů mu je online prostředí, především world wide web.
Vilém Duha (*1981) vystudoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně (2009), kde absolvoval v Ateliéru multimédií. Zde také získal za diplomovou práci ocenění rektora. Jeho práce byla prezentována na mnoha samostatných i kolektivních výstavách. Věnuje se především animaci.
Vladimír Havlík (*1959) je docent pro obor intermediální tvorba na Katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci, vedoucí Ateliéru Intermédií. Autor happeningů, land artových a body artových realizací, performer, tvůrce vizuální poezie (včetně objektů), autorských knih, instalací, malíř, kreslíř
a zpěvák ve skupině Ostrý zub. Uspořádal cca 50 samostatných a zúčastnil se cca 200 kolektivních výstav. V teoretické rovině se zabývá performativní pedagogikou. Je spoluautorem skript. V roce 2015 se stal laureátem Umělec má cenu, iniciativy oceňující umělce nad 35 let.
Petr Racek je brněnský patriot a filmový kameraman. V dokumentární tvorbě se věnuje především otázce (ne)funkčnosti sociálních a politických systémů. S kamerou se nebojí natáčet v krajních situacích. Do jeho kameramanského portfolia patří: Kibera: Příběh slumu, Máme na víc, zaznamenávající průběh prezidenstké kampaně Michala Horáčka, Jak jsem se stala partyzánkou, nebo například seriál Queer
Umělá inteligence je fenomén, který se v současnosti rapidně vyvíjí. Vznikají další a další dokonalejší modely, různě zaměřené typy, kombinují se, používají se v rámci digitálních technologií napříč obory, výtvarné umění nevyjímaje. Na této výstavě neuvidíte výčet těchto modelů a ani příklady jejich využití současnými umělci. Uvědomujeme si totiž, že jakkoliv mohou být výstupy umělé inteligence zajímavé a přitažlivé, odpovídají složení datasetu.
Na této výstavě jsme se tedy rozhodli začít od píky a sesbírat vlastní dataset (soubor vizuálních dat, ze kterých se AI učí), na něm vyškolit vlastní AI, a obsadit několik českých umělců do produkční role (jindy vlastní stroji). Cílem je přiblížení umělé inteligence divákovi jasně, srozumitelně a zážitkově, jejími vlastními prostředky.
Výstavou jsou kladeny základní otázky: Jaká je role umění v prostoru definovaném současnými digitálními technologiemi a umělou inteligencí? Jaký je vztah umělé inteligence a „umělecké inteligence“ – inteligence, která je uchovávána a rozvíjena v rámci umělecké praxe? Je umělá inteligence kreativní? Může vzniknout umění mechanickým potvrzováním stereotypů?
A má umělá inteligence smysl pro humor?
Dataset a spolupracující umělkyně*ci
Východiskem pro výstavu je tzv. dataset, databáze obrazového materiálu, prostřednictvím kterého se čeští umělci, umělkyně a umělecká uskupení sebeprezentují na internetu v rámci vlastních veřejně přístupných webových stránek nebo blogů (poloveřejné nebo soukromé platformy sociálních sítí zde stojí mimo pole našeho zájmu), a jsou veřejnosti přibližováni skrze Artlist – největší tuzemskou on-line databázi současných umělců. Tato portfolia skýtají umělé inteligenci dohromady přes půl milionu digitálních fotografií a obrazů. Stačí to na to, aby si umělá inteligence vytvořila obraz o současném českém umění, a dovedla jeho výstupy napodobit?
Z datasetu čerpá vyškolená umělá inteligence All Idiots, ale také oslovení mediátoři z řad umělců: Andreas Gajdošík, Vilém Duha, Matěj Smetana, Jana Bernartová, Barbora Trnková, Tomáš Javůrek. Ti v MeetFactory zpřítomňují výstupy založené na datasetu a na výstupech umělé inteligence, která dataset také zpracovává. Na této výstavě není autorů – tvůrci výstavy jsou ve službách umělé inteligence. Role člověka a stroje je převrácena. Umělecké výstupy jsou výsledkem kolektivního autorství, spolupráce. Umělé a umělecké výstupy jdou ruku v ruce.
Vytvořili jsme tým několika umělců, které spojuje zájem o reflexi současných technologií, připojili se lidé z MeetFactory, architekt výstavy a programátoři. Všichni mohli do procesu příprav vstupovat s vlastními vklady. Výsledek je tedy výstup kolektivní spolupráce.
Zajímá nás, jak se materiály, se kterými umělci zacházejí, propisují do jejich díla. Obecně se dá říci, že výsledné umění je společné dílo jak umělce, tak materiálu (v širším slova smyslu), který používá. Záměrem bylo dát umělé inteligenci přednost v uvozovkách, vystihnout tvořivost umělé inteligence v jednotlivých krocích. Museli jsme zkusit, alespoň do určité míry odejmout lidská očekávání. Výsledek ukazuje na limity naší schopnosti vyhnout se těmto očekáváním.
V průběhu příprav jsme jako autoři zkusili udělat úkrok do pozadí a uchopit vnitřní procesy umělé inteligence po částech. Například podobně, jako umělá inteligence obrázky srovnává a následně řadí, vznikly videa Matěje Smetany a Jany Bernartové, kteří také různými způsoby dataset organizovali, i když oba sledovali rozdílné umělecké účinky.
Použité neuronové sítě na výstavě AI: All Idiots:
1. Pro generování nových obrázků jsme použili StyleGAN2 od NVidia a trénovali jsme si umělou inteligenci celou sami na našem datasetu.
2. Pro generování vtipů (na bázi jmen z datasetu a genderu) jsme použili GPT-2 od openai. Zde šlo o dotrénování s námi vytvořeným textovým vstupem.
3. Pro hledání podobností v obrázcích jsme použili MobileNet V2 z TensorFlow Hubu a Spotify/annoy knihovnu. Jednalo se pouze o použití již natrénované sítě. https://github.com/eisbilen/ImageSimilarityDetection
4. Pro úpravu (zvětšení a denoise) nagenerovaných obrázků jsme použili ISR (Image Super Resolution) modely, konkrétně RDN a RRDN. Opět šlo o použití již předtrénovaných modelů.
Umělá inteligence musí nejprve zpracovat obrovské množství obrázků z datasetu. Rychlost s jakou to dělá, je s člověkem nesrovnatelná. Učí se v řádu týdnů i měsíců, jde však o výpočetní výkon, který by člověku zabral několik životů.
Rozdíl mezi vnímáním a zpracováváním lidským a umělým, rozdíl mezi vnímáním a zpracováváním rychlým a trvajícím, akcentuje film a instalace Jany Bernartové.
Dataset převedla do filmu, jehož díly mají více než 100 hodin. Člověk vydrží nespat maximálně 8 až 11 dní a po tak dlouhém bdění je v ohrožení života. Pro udržení bdělosti diváka je vytvořeno speciální prostředí instalované s videem, stimulující prvky pro lidské smysly.
Dataset lze různě třídit. Lidé vnímají rychle se střídající, něčím si navzájem podobné obrázky jako pohyb, jednoduchou animaci, a to díky persistenci zrakového vjemu a pochodům v lidském mozku. Na tomto principu vnímáme film a animace a jde o princip, který ve svém díle zpracovává Matěj Smetana. Pouhým řazením obrázků za sebe vznikají souvislosti, které vnímá pouze člověk, umělé inteligenci zůstávají skryty. V instalaci jsou čtyři varianty řazení obrázků z datasetu: podle vizuální podobnosti, podle barvy, podle kompozice, podle plochy a linky. Animace jsou umístěny na vysavačích, které reprezentují zdánlivou utilitaritu (užitečnost) vývoje umělé inteligence a technologií obecně. V případě nainstalování v galerii bere práci uklízečkám, stejně jako se to čeká u umělé inteligence v řadě profesí. Jde ale o poměrně hloupého robota, automat.
Automatické vysavače nenacházíme v galerijní instalaci poprvé. Dá se dokonce říci, že jde o ironické instalační klišé ve vztahu k tématům umělé inteligence a současných technologií.
Ze sebraného datasetu byl náhodně vybrán jeden obrázek – digitální reprodukce obrazu, který byl do výstavy zapůjčen jako zástupce celé databáze. Jde o dílo Ondřeje Malečka: Oči na stopkách z r. 2017. Vystavení jediného autorského díla představuje metaúroveň v kontextu celé výstavy, jeden nahodilý zástupce z databáze je reprezentant celého balíku obrazů (podobně jako je třeba na youtube automaticky volený náhledový obrázek videa).
Statistika na stěně vycházela z původního kompletního datasetu české výtvarné scény, připraveného pro projekt AI: All Idiots.
Kdo jsou hrdinové? Kdo outsideři? Kdo je nejlepší český umělec?
Teprve až datům porozumíš, můžeš začít učit. Poskytují nasbírané obrázky z webů umělců dostačující obraz českého umění? Učení umělé inteligence je determinováno mnoha lidskými rozhodnutími. Samotnému sběru dat předchází mnohé lidské volby: je nutné dopředu definovat o jaká data půjde. Zde může dojít k mnoha omylům i objevům. Sprostý jazyk čísel a srovnání, tvrdé řezy do měkké hmoty.
Umělci se pochopitelně snaží, aby prezentace jejich umění na internetu vypadala lákavě a často tedy odpovídá soudobým představám atraktivní webové prezentace. Video Barbory Trnkové je další formou prezentace datasetu. Autorka v něm jazykem youtuberových videí píše a na kameru s úsměvy ukazuje jména zastoupených umělců. Napodobuje tak práci „dívky z boxerského ringu” (boxing ring girl) v prostředí webové prezentace. Analýzy datových souborů jsou dalším místem, kde se nám ukazují tradiční i nové podoby obrazů sociální reprodukce.
Aby mohla umělá inteligence obrázky přečíst a naučit se je rozpoznávat, musí je nejprve rozložit do řádku na jednotlivé pixely uspořádané vedle sebe. Ty pak navzájem porovnává. Pokud by byl každý obrázek z našeho datasetu rozložen na jeden řádek, který je 1 pixel vysoký, a zároveň bychom chtěli tímto způsobem celý dataset přeuspořádat, vytisknout a vystavit v galerii, získali bychom barevný tisk o velikosti 262 144 x 136 458 pixelů, což je 53,33 GB. Při současné technologii však není možné tak obrovský obraz vytisknout; není dokonce ani možné jej zobrazit na běžném počítači. Můžeme tak pouze pro vaši představu přiblížit jeho vizuální strukturu prostřednictvím stokrát zmenšeného náhledu.
Andreas Gajdošík a Vilém Duha nahráli práce obsažené v datasetu do crowdsourcovaného datasetu Google Open Images, aby je označili tagem umění. Tento tag do té doby obsahoval jen zanedbatelné množství položek.
Umělé inteligence učící se v budoucnu na tomto oblíbeném datasetu budou vnímat pojem umění ve prospěch českého vizuálního umění. Dopadu této akce se věnuje dokumentární video. Cílem projektu bylo podpořit české umění zlepšením jeho pozice v oblasti umělé inteligence. Konkrétně šlo autorům o nahrání velké části datasetu all idiots skrze Google Crowdsource aplikaci a webové rozhraní do image datasetu Googlu. Hypotéza a konceptuální záměr je takový, že vytvořením převahy českého umění v kategorii/tagu „umění” ve významném datasetu dojde k získání silové pozice, která se může potenciálně projevit v budoucnosti – umělé inteligence budoucnosti budou chápat „umění” z příkladů českého umění, tedy kategorie umění pro umělou inteligenci potenciálně plně splyne s kategorií českého umění. Jde o teoreticky reálnou situaci, ale hodnota tohoto aktu dost možná spočívá spíše ve spekulativní a konceptuální rovině tohoto zásahu.
Pro vytvoření vtipů na výstavě byla použita jména umělců a umělkyň z datasetu, vtipy na výstavě All Idiots konfrontovaly smysl pro sebeironický humor umělců, humor jako uměleckou strategii s otázkou, zda-li má umělá inteligence smysl pro humor. Jakkoliv nelze říci, že umělá inteligence má smysl pro humor, vtipy vytvořené pomocí umělé inteligence často humorné jsou. A to z důvodu povahy vtipů a vtipných situací, které jsou založené na vytvoření očekávání a náhlého porušení tohoto očekávání.
Navíc mají vtipy, podobně jako umělá inteligence, tu vlastnost, že potvrzují a reprodukují stereotypy. Tím že se vtipům však zasmějeme, uvolníme napětí, které by v jiném případě mohlo vést k sebereflexi. Afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic je společný jak vtipům, tak výstupům umělé inteligence. Vtipy na výstavě čte český umělec Vladimír Havlík.
Dataset je zde představen formou záznamu procesu učení neuronové sítě – umělé inteligence „All Idiots”. V průběhu tohoto procesu neuronová síť postupně procházela celý dataset. Rychlost zobrazení ale byla ~0.025s [přibližně dvacet pět setin vteřiny] a byla tudíž takřka neregistrovatelná lidským okem. Aby obrázek mohla přečíst, rozložila jej umělá inteligence do řádku.
Umělá inteligence na základě tohoto procesu učení posléze generovala nový obrazový materiál – snažila se vytvořit nové české vizuální umění. Samozřejmě platí, že čím větší a přesnější je původní dataset, tím přesnější mohou být výstupy umělé inteligence.
Pro srovnání: Dataset tváří This person does not exist má sedmdesát tisíc obrázků, nově generované tváře lze jen obtížně odlišit od těch lidských. Z miliardy fotek kamenů s největší pravděpodobností vytvoří umělá inteligence digitální obraz, který bude působit jako přesvědčivá fotka skutečného kamene, ze stovky fotek kamenů nebude výsledek tak přesný.
Otázka je: sebeprezentuje se obrazově současná výtvarná scéna na internetu dostatečně? A je si české umění navzájem dostatečně podobné, aby jej byla schopná umělá inteligence napodobit? Pomocí aplikace mohli návštěvníci výstavy komunikovat s naší umělou inteligencí a vygenerovat si vlastní nové originální české umění.
Vizuálně působivé výstupy umělé inteligence se zpětně staly námětem pro tvorbu českých malířů. Kdo je autorem výsledného uměleckého díla? A jde vůbec o umělecké dílo? Nakolik se liší od námezdních čínských malířů-dělníků, překreslujících fotografie pro západní svět?
Graffiti Michala Škapy jako reakce na jeden z obrazových výstupů AI. V průběhu výstavy jsme zaznamenali další spontánní reakce, jako například když si jeden z umělců z datasetu umístil výstavu jako skupinovou výstavu do portfolia, někdo další si stažený generovaný obrázek umístil jako cover ke svému songu, a další.
Závěr
Sběr dat a jejich analýza za pomoci umělých inteligencí velmi rychle mění prostředí naší každodenní žité reality, včetně umění a světa umění. Budeme-li v případě umění vycházet převážně z nepoučené žité zkušenosti těchto změn, častěji budou našim výstupem obrazy odrážející estetiku typickou pro výstupy umělých inteligencí. Pokud ale zajdeme hlouběji do povahy těchto technologií, zjistíme, že těžiště jejich skutečné estetiky leží ve struktuře a procesech spjatých s mechanizací stereotypů.
Je umělá inteligence kreativní? Může vzniknout umění mechanickým potvrzováním stereotypů? Tvůrčí potenciál umělé inteligence spočívá v učení rozpoznávat schémata, vzory. Kromě těch které na základě datasetu (soubor vizuálních dat, ze kterých se AI učí) očekáváme když jej sestavujeme, se ale naučí také ty, o jejichž existenci jsme dosud neměli tušení. Jako na citlivém fotografickém materiálu se nám postupně ukazují naše vlastní slepá místa, tendence, předpojatosti a automatismy. Pokud si definujeme umění jako to co nám ukazuje dosud neviděné, pak je ve výše uvedeném smyslu umělá inteligence efektivním uměleckým nástrojem.
Jak se umělá inteligence učí tvořit umění? Proč je AI často nekorektní, vulgární a neetická? A jakou roli hraje umění v současném světě, který je determinovaný technologiemi? Poslechněte si nový díl podcastu Tovární hlášení s dvěma ze tří členů kolektivu ScreenSaverGallery, Barborou Trnkovou a Tomášem Javůrkem, kteří spolu s Marií Meixnerovou stojí za výstavním projektem AI: All Idiots v Galerii MeetFactory. Hovoříme nejen o tom, jak AI prostupuje našimi životy, ale také o schopnosti umělých inteligencí tvořit umění i jak a proč můžete svůj počítač naučit modlení.